Když je mobil blíž než partner

Sedí vedle sebe, a přesto mají pocit, že jsou sami. Petr si večer bere do ruky telefon, Klára touží po povídání. On vnímá odpočinek, ona samotu. Jak snadno může mobil stát mezi partnery a jak se znovu naučit být spolu opravdu přítomní?

Příběh o Petrovi a Kláře: když je mobil blíž než partner

Petr a Klára spolu byli už osm let. Měli dvě malé děti, domek na předměstí a život, který by leckdo nazval idylickým. Přesto mezi nimi začala růst tichá propast.

Večer, když děti konečně usnuly a byt se ponořil do klidu, Klára toužila po blízkosti. Chtěla si s Petrem povídat, sdílet radosti i starosti dne. Sedla si k němu na gauč, ale on vzal do ruky telefon. „Ještě mrknu na zprávy, pak ti budu povídat,“ říkal pokaždé.

Jenže zprávy střídala videa, videa střídaly sociální sítě, a najednou byla půlnoc. Klára odcházela spát sama, s pocitem, že ačkoli sedí vedle sebe, mají každý svůj jiný svět.

Klářin pocit

Cítila se neviditelná. Připadalo jí, že mobil má pro Petra větší hodnotu než ona. Vzpomínala na začátky vztahu, kdy se dívali jeden druhému do očí a povídali si dlouho do noci. Teď slyšela jen občasné: „Počkej, hned to dopíšu.“

Začala být podrážděná, vyčítala mu to. „Ty se mnou vůbec nejsi!“ Petr nechápal. „Ale vždyť jsme spolu každý večer doma,“ hájil se.

Petrův pocit

Pro Petra byl telefon únikem. Po celém dni v práci i doma s dětmi potřeboval vypnout, nesoustředit se, jen klikat a dívat se na něco, co po něm nic nechce. Nechápal, proč je Klára tak nespokojená. Vždyť jí nic nechybí – mají dům, rodinu, čas.

A tak oba prožívali stejnou situaci, ale každý jinak. Klára viděla samotu. Petr viděl odpočinek.

Zlom

Jednoho večera už Klára nevydržela. „Péťo, víš, jak se cítím? Jako bys tady nebyl. Sedíš vedle mě, ale nevnímáš mě, jsi duchem nepřítomný, jsi prostě mimo, ve svém vlastním světě. Chybíš mi.“

Petr se bránil, ale pak si všiml jejích očí. Byly plné smutku, ne hněvu. Položil mobil na stůl. „Máš pravdu, Klárko“ řekl tiše. „Nechci, abys měla pocit, že jsi sama, nechci, abys byla smutná.“

Petr a Klára se rozhodli přijít k nám na společnou konzultaci. Vyslechli jsme je, hodně jsme si povídali. Společně jsme odhalili problém a shodli se na jeho řešení. Postupně, jemně, vědomě. Oba chtěli vztah zachránit a problém řešit. Byli ochotni se změnit.

Postupně se jejich vztah změnil. Vrátil se smích, něha, doteky. Oba zjistili, že blízkost není o tom být fyzicky spolu, ale opravdu být přítomní jeden pro druhého.

Poučení z příběhu

Mobil není nepřítel. Problém nastává, když nahradí skutečný kontakt. Vztah potřebuje přítomnost, empatii a sdílení. Když partneři komunikují jen přes obrazovku, ztrácí se to nejdůležitější – lidská blízkost.

Petr a Klára objevili, že skutečná blízkost se skrývá v obyčejných chvílích bez obrazovky. A že když dáte partnerovi přednost před displejem, dostanete zpět to nejcennější – jeho srdce.