Proč je v pořádku nebýt v pořádku

I ticho, zmatek a slzy mají své místo v příběhu uzdravení.

Všichni toužíme po rovnováze. Po klidu, lehkosti a radosti. A přesto přicházejí dny, kdy se cítíme rozbitě. Kdy máme pocit, že nic nemá smysl. Kdy se probouzíme s těžkým tělem a prázdnou duší. A místo abychom si dovolili zastavit, snažíme se to překrýt – úsměvem, výkonem, přetvářkou.

Jenže právě v těchto chvílích je nejdůležitější připomenout si jednu věc: Je v pořádku nebýt v pořádku.

Nejsme stroje na štěstí

Žijeme ve společnosti, která často oceňuje úspěch, pozitivitu a výkon. A tak máme dojem, že když zrovna nezáříme, selháváme. Že když máme v sobě smutek, zmatek nebo únavu, musíme to rychle „opravit“.

Ale my nejsme nastaveni na trvalou dokonalost. Jsme bytosti s hlubokým vnitřním světem, ve kterém se střídají světlo i stín, jasno i mlha. A právě ta proměnlivost je součástí naší lidskosti.

Když si dovolíme bolest, začneme se léčit

Možná jste někdy cítili: „Už bych měl být dál.“ Ale cesta uzdravení není přímka. Je to spirála, kde se vracíme k tématům znovu a znovu – pokaždé o něco vědoměji, hlouběji, jemněji.

Nepotřebujeme být pořád silní. Nepotřebujeme mít všechno vyřešené. Stačí být pravdiví. Upřímní. K sobě.

A když si dovolíme říct „Dnes to prostě nejde“, když se obejmeme právě v té bolesti, něco se začne proměňovat. Ne silou. Ale laskavostí.

Co můžeme udělat, když nám není dobře?

Není třeba velkých gest. Někdy stačí maličkost, která v sobě nese uznání, že to, co prožíváte, má právo být.

• Položte si ruku na srdce a jen chvíli dýchejte.
• Řekněte si nahlas: „Je v pořádku, že mi není dobře. I tohle jsem já.“
• Napište si pár vět o tom, co vás tíží – bez cenzury, bez posuzování.
• Buďte sami se sebou, jako byste byli s nejmilejším přítelem.

Ticho, klid a čas – tři léčitelé

Bolest potřebuje prostor. A bezpečí. Ne tlak. Dejte sobě tolik času, kolik potřebujete. A věřte, že i tato fáze má svůj smysl. Možná vás někam vede. Možná ve vás něco dozrává. Možná právě teď v tichu roste nová síla, o které zatím nevíte.

Závěrem: Slunce svítí i za mraky

I když ho nevidíte, je tam. Stejně jako vaše hodnota. Vaše krása. Vaše vnitřní světlo. To, že se někdy ztratíme, neznamená, že jsme ztraceni. To, že si dovolíme nebýt v pořádku, nás paradoxně přibližuje zpět k rovnováze.

Buďte na sebe jemní. Déšť přestane a zase bude svítit sluníčko.