Mluvte se sebou jako s tím, koho milujete

Protože odtud začíná všechno ostatní.

Když se podíváte do zrcadla, co uděláte?

Usmějete se?
Pohladíte se pohledem?
Nebo vás napadnou věty jako: „Zase jsi to nezvládla“, „Měla bys zhubnout…“, „Kdy už konečně…“ ?

Promlouvání k sobě je jeden z nejhlubších způsobů, jak ovlivňujeme svůj vnitřní svět. A přitom se mu často věnujeme míň než tomu, co řekneme ostatním. Ale slova, která říkáme sami sobě, slyšíme pořád. Každý den. A ovlivňují víc, než si uvědomujeme.

Začněte se sebou mluvit jako s tím nejmilejším člověkem

Představte si, že byste takhle mluvila ke svému dítěti. Nebo k někomu, na kom vám opravdu záleží.

„Zase jsi to pokazila. Podívej se, jak vypadáš. Už jsi mohla být úplně jinde.“

Zní to tvrdě, že?

A přesto tak často mluvíme k sobě. Tichým, vnitřním hlasem. Někdy už od dětství. Protože nám někdo kdysi řekl:

• „Samochvála smrdí.“
• „Hlavně se drž při zemi.“
• „Nebuď na sebe pyšná.“
• „Nedělej vlny.“
• „Buď hodná, ať tě mají rádi.“

A my jsme tomu uvěřili. Zapsali jsme si to do svého systému jako pravdu. Ale není to pravda.

Nemusíte se měnit, aby vás měli ostatní rádi. Jen se vrátit k sobě.

Celý život možná děláte to, co se od vás čeká. Přizpůsobujete se, dáváte, usmíváte se, i když to uvnitř bolí. Snažíte se „zasloužit si“ lásku. Ale láska není odměna. Láska buď je – nebo není.

A ta první, která je skutečně důležitá, je láska k sobě.

To neznamená být dokonalá. Znamená to umět si říct:

„I taková, jaká jsem teď, si zasloužím lásku. I s chybami. I s únavou. I když se ztrácím. A právě tehdy o to víc.“

Když si nastavíte hranice, nezačnete být zlá – začnete být opravdová

Milovat sebe znamená i chránit se. Nastavit hranice. Říct „ne“ tam, kde je to potřeba. Ne proto, že jste tvrdá. Ale proto, že jste dost měkká na to, abyste cítila, co vám ubližuje.
A dost silná na to, abyste to změnila. Když se naučíte stát sama za sebou, nebudete muset čekat, že vás někdo zachrání, pochválí, dá vám hodnotu. Budete vědět, že už ji máte. V sobě.

Jak začít milovat sama sebe?

Není třeba dělat revoluci. Jen změnit jazyk, tón, vnitřní dialog.

Zkuste dnes začít takto:

• Ráno se na sebe usmějte do zrcadla.
• Místo kritiky si řekněte: „Dnes to udělám podle sebe.“
• Když uděláte chybu, neříkejte si „jsem k ničemu“. Řekněte si: „I tohle ke mně patří. A učím se.“
• A večer? Pohlaďte se pohledem a poděkujte si: „Díky, že jsi. Že jsi to zvládla. I dnes.“

Je to maličké. Ale silné. Protože takhle se láska učí. Pomalu. Pravdivě. Každý den.

Závěrem: Vy jste ten nejdůležitější vztah, který máte

Nečekejte, až vás budou mít rádi ostatní. Nečekejte, až se někdo objeví a naplní vaši prázdnotu. Začněte u sebe. Mluvte se sebou jako s tím, koho milujete. A najednou uvidíte, že svět začne mluvit jinak i s vámi.

Sebepřijetí není sobectví. Je to základ. Z něho pak můžete s čistým srdcem dávat – a přitom zůstávat celistvá.