Když už nevíte, jak dál

Jsou chvíle, kdy se všechno zastaví. Život, který jsme znali, přestane dávat smysl. Budoucnost je mlhavá a přítomnost bolí. Myšlenky se točí v kruhu a každé rozhodnutí se zdá špatně.

Možná jste unaveni. Možná ztraceni. Možná jen tichý vnitřní hlas šeptá: „Už nevím, co dál.“

A to je v pořádku.

Nevědět je součástí cesty

V naší kultuře je tlak na výkon, na jistotu, na odpovědi. Ale život není rovná čára. Občas ztratit směr znamená dostat šanci najít nový. Občas je nevědění ten nejdůležitější prostor, kde konečně může promluvit to, co jsme dlouho potlačovali.

Nevědět je pauza. A v pauze přichází dech.

Když nevíte, kam jít – jděte k sobě.

Někdy nemusíme hned vědět kam. Stačí vědět jak:

• jemně,
• pomalu,
• s důvěrou,
• a ne sami.

Zastavte se. Položte si ruku na srdce. Zavřete oči. Zeptejte se: Co potřebuji právě teď?
Ne co byste měli, co po vás chtějí ostatní, ale co chcete vy?

Možná odpověď nepřijde hned. Ale někde v tichu už na vás čeká.

A když už opravdu nevíte...

...víme, že můžete mít pocit, že to nikdo nechápe. Ale věřte nám: nejste v tom sami. Jsme tu, abychom vás vyslechli. Pomohli vám najít kousek světla ve tmě. Udělat první krok, i když ještě není vidět celá cesta.

Někdy právě to stačí.