Když svět zrychluje, volím lásku

Svět se po Vánocích znovu rozjel na plné obrátky. Povinnosti, tlak a hluk se vracejí rychleji než ticho, které jsme si sotva stihli vychutnat. V tom kontrastu si znovu uvědomuji, že existuje i jiný rytmus. A že zvolit lásku místo spěchu je tichá, ale vědomá volba.

Po vánočním tichu

Nový rok už je v plném proudu. Rozjel se bez váhání, s plnou silou, a možná právě proto je ten rozdíl tak zřetelný. Po vánočním tichu, které na chvíli zpomalilo svět a dovolilo lidstvu se nadechnout, přišel návrat povinností, termínů a nutnosti platit účty, jako by někdo znovu zapnul mechanismus, který nás má udržet v neustálém pohybu.

A právě v tom kontrastu jsem si ještě jasněji uvědomila, jak ráda jsem, že už tenhle rytmus nemusím automaticky přijímat. Že existuje i jiná cesta.

Svět, který zrychluje

Přemýšlela jsem nad tím, kam se tenhle svět řítí, a jestli to lidé kolem sebe opravdu nevidí, jak se mění přímo před očima. Jak se tempo zrychluje, tlak roste a prostor pro ticho, vnímání a skutečné setkání se nenápadně vytrácí.

Vidím lidi, kteří se honí za kariérou, penězi a výkonem, zaplňují své dny hlukem, povinnostmi a neustálým rozptylováním, jako by klid byl něčím, čeho je třeba se bát. Jako by zůstat sami se sebou znamenalo ohrožení, a ne návrat domů.

Tlak systému

Ten tlak má ale i velmi konkrétní podobu. Lidé jsou systémem tlačeni k tomu, aby si vzali hypotéku, aby vůbec mohli bydlet, a tím se často na desítky let zavázali sloužit systému, protože ji musí splácet.

Pokud si hypotéku nevezmou, čeká je vysoký nájem, který je svazuje úplně stejně. A tak či tak se kruh uzavírá – musí pracovat, aby měli kde bydlet. Do toho rostou ceny potravin, energií i běžných životních potřeb a zajištění základních jistot se stává každodenním bojem.

Život mezi povinnostmi

Mnoho lidí pak tráví dlouhé hodiny v práci, která je nenaplňuje, jen proto, aby zaplatili hypotéku, nakrmili děti, splatili půjčky a udrželi se nad vodou. Čas na sebe, na děti, na vztahy a na skutečný život se ztrácí někde mezi povinnostmi a únavou.

Ne proto, že by si lidé neuměli zvolit jinak, ale proto, že jsou vtlačeni do systému, který jim jinou možnost téměř nenabízí.

Uzavírání do mikrosvětů

Důsledkem toho všeho je, že se lidé postupně uzavírají do svých vlastních mikrosvětů, kde je snazší uniknout před tlakem reality, než se jí postavit tváří v tvář.

Stačí se rozhlédnout. V metru, v restauraci, kde lidé sedí blízko sebe, ale jejich pozornost je jinde. Pohledy sklopené k obrazovkám, sluchátka v uších, ticho vyplněné cizími hlasy místo skutečné přítomnosti.

A přesto – nebo právě proto – cítím, že mám možnost volby. Nemusím tenhle způsob bytí přejímat. Nemusím žít ve spěchu jen proto, že se svět kolem rozjel.

Volba, ze které vznikla píseň

Tyto úvahy mě vedly ke složení písně Planet of Love, kterou si můžete poslechnout na Spotify.

 Je to píseň o probuzené duši, která se dívá na dnešní svět s otevřenýma očima, vidí strach z nedostatku, závist, rozpad vztahů i děti vyrůstající v neklidu, a přesto se nerozhodne ztvrdnout.

Neodvrací se, ale volí jiný pohled. Volí lásku místo boje, soucit místo odsuzování, klid místo neustálého tlaku.

Země měla být místem, kde se učíme lásce, ne boji. A i když jsme se od sebe v mnohém vzdálili, věřím, že návrat je možný.

Láska jako stav bytí

Pro mě osobně není láska cílem, ke kterému bych se musela propracovat, ani něčím, co bych hledala venku. Je to stav, ve kterém už jsem. Je to ticho, do kterého se mohu kdykoli vrátit, i když svět kolem mě zrychluje.

Kotva v bouři

Velkou nadějí, kterou píseň nese, je i hluboké spojení dvou duší. Opravdová, skutečná, nepodmíněná láska. Ne jako únik před realitou, ale jako kotva.

Jako důkaz, že opravdová blízkost, bezpečí a důvěra stále existují a že je možné díky nim projít i těmi bouřlivějšími obdobími, aniž bychom se museli ztratit sami sobě.

Tady a teď

Planet of Love nikoho nenutí ke změně. Jen tiše připomíná, že volba tu je. Že prázdnotu nemusíme vyplňovat hlukem a strachem.

Že láska není slibem budoucnosti, ale přítomným okamžikem, který máme k dispozici kdykoli se rozhodneme zpomalit a skutečně být.

Tady a teď.  

Ukázku písně, která z těchto úvah vznikla, si můžete poslechnout přímo tady: