Jak dětem předat lásku k sobě samým

Děti se rodí s přirozenou láskou k sobě. To, jak s nimi mluvíme a jak jim jdeme příkladem, však určuje, zda si tuto lásku uchovají i do dospělosti. Jak můžeme jako rodiče posilovat zdravou sebelásku našich dětí každý den?

Jak dětem předat lásku k sobě samým – role rodičů v budování sebelásky

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo šťastné. Často proto dětem říkáme: „Musíš být hodný, poslouchej, nevyčnívej, nezlob.“ Myslíme to dobře – chceme, aby byly přijímané a měly to v životě jednodušší. Jenže právě tato slova v nich mohou zanechat stopu, že lásku a přijetí si musí zasloužit. A to je opak sebelásky.

Co děti opravdu potřebují

Dítě se rodí s čistou láskou k sobě. Teprve během života se učí, jak se má „správně“ chovat, aby bylo chválené nebo přijímané. Rodiče mají obrovskou moc – protože to, co dítě slyší a vidí doma, se stává jeho vnitřním hlasem.

Pokud slyší: „Ty to zvládneš, věřím ti,“ učí se důvěřovat sobě.
Pokud slyší: „Podívej se, co dělají ostatní, a ty ne,“ učí se pochybovat.

Malé kroky, velký vliv

Oceňujte úsilí, ne jen výsledek.
Řekněte: „Vidím, kolik jsi tomu věnoval práce,“ místo: „Jsi nejlepší.“ Dítě pak vnímá, že jeho hodnota není jen v porovnávání s ostatními.

Učte děti říkat „ne“.
Když dítě odmítne něco, co mu není příjemné, podpořte ho. Ukazuje mu to, že má právo chránit své hranice.

Buďte vzorem.
Děti neberou tolik vážně, co říkáme – ale vidí, jak žijeme. Pokud rodič sám sebe neustále kritizuje, dítě se učí totéž. Pokud se rodič o sebe stará a má se rád, dítě to přebírá přirozeně.

Dovolte dětem chybovat.
Chyba není selhání, ale cesta k učení. Když dítě za chybu nepotrestáme, ale ukážeme mu, jak se z ní poučit, posilujeme jeho sebevědomí.

Síla bezpodmínečné lásky

Největším darem, který můžeme dětem dát, je pocit, že jsou milovány přesně takové, jaké jsou. Nemusí být dokonalé, nemusí plnit naše sny. Stačí, že jsou.

Když tohle dítě zažije doma, nese si do života pevný základ: „Mám hodnotu. Mám právo být sám sebou. Jsem hodný lásky.“

Závěr

Sebeláska není rozmazlenost ani sobectví. Je to zdravý základ, ze kterého dítě vyroste v dospělého člověka, který si váží sebe i druhých. Role rodičů je v tom klíčová. Ne tím, co dětem říkají jednou za čas, ale tím, co jim ukazují každý den svým příkladem.

Když se naučíme mít rádi sami sebe, dáváme tím dětem to nejcennější dědictví. Protože láska k sobě je kořenem, ze kterého vyrůstá celý život.